Osobní rozsah koordinace

Působnost Nařízení č. 883/2004 ve vztahu k osobám je vymezena článkem 2, který stanoví, že předpis se vztahuje na:

  • státní příslušníky členského státu, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky bydlící v některém členském státě, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé,
  • pozůstalé osoby, které podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států, a to bez ohledu na jejich státní příslušnost, jsou-li jejich pozůstalí státními příslušníky členského státu nebo osobami bez státní příslušnosti anebo uprchlíky bydlícími na území členského státu,
  • státní zaměstnance a osoby, které v souladu s platnými zákony jsou za takové považovány, pokud podléhaly nebo podléhají zákonům členského států, ke kterým se vztahuje tento předpis.

K některým problémům z hlediska aplikovatelnosti Nařízení č. 883/2004 může vést změna státní příslušnosti. Bylo otázkou, v kterém momentu by se mělo zkoumat, zda dotyčný má nemá status státního příslušníka Evropské unie a spadá pod působnost předpisu? Cestu ukázaly rozsudky Evropského soudního dvora v konkrétních případech (10/78 Belbouab, Buhari Hajji).

Osobní rozsah Nařízení 883/2004 je zásadní otázkou pro rozhodování, vztahují-li se na osobu předpisy EU. Pokud by se výše uvedené vymezení jevilo hůře srozumitelné, lze zjednodušeně říci, že ochrana předpisů Evropské unie se vztahuje na tyto osoby:

  • osoby zaměstnané a samostatně výdělečně činné ze státu, který je členem Evropské unie, a které jsou nebo byly pojištěny podle legislativy těchto států,
  • důchodce, kteří jsou občany těchto států, i když se stali důchodci již předtím, než se jejich země stala členem Evropské unie,
  • rodinné příslušníky a pozůstalé výše zmíněných osob bez ohledu na jejich státní příslušnost. Jejich ochrana je však omezena na práva, která nabyl příslušný pracovník nebo důchodce (např. zdravotní pojištění jako rodinní příslušníci, rodinné přídavky, vdovské nebo sirotčí důchody).
  • státní zaměstnance a jejich rodinné příslušníky, kteří však požívají ochrany, jen pokud nejsou pojištěni ve zvláštních systémech pojištění pro státní zaměstnance, ale ve všeobecném systému, který pokrývá veškeré (aktivní) obyvatelstvo,
  • nově také osoby neaktivní.

Ve vztahu ke státům EHP (Norsko, Lichtenštejnsko a Island), které společně se státy EU tvoří tzv. Evropský hospodářský prostor (EHP) a Švýcarsku se v současné době aplikují původní nařízení č. 1408/71 a 574/72. Do budoucna se předpokládá, že ve vztahu ke státům EHP a Švýcarsku vstoupí v platnost nařízení č. 883/2004 a 987/2009.

V rámci osobního rozsahu je třeba se též zmínit o různých kategoriích osob, pro něž se používají v předpisech EU specifické pojmy a pro něž existuje v předpisech EU mnohdy zvláštní úprava.

Pracovník

Podle důsledného precedenčního práva Soudního dvora základní pojem 'pracovník' (zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba) nekopíruje definici stanovenou vnitrostátním právem členského státu, ale definici stanovenou právem Evropské unie. Nevztahuje se pouze na migrující pracovníky v přísném slova smyslu (jako na ty, kteří se pohybují z jednoho členského státu do jiného za účelem výkonu povolání), ale zahrnuje obecně všechny, kteří zůstávají na území jiného členského státu, bez ohledu na důvod tohoto pobytu, jakož i na takového pracovníka, který se nachází v jedné ze situací, která má mezinárodní prvky. Absence jakéhokoliv spojení se skutečnou migrací smazává rozdíl mezi migrujícími a nemigrujícími pracovníky a zasahuje mimo přísný rámec, do kterého spadají pojištěné osoby, jak stanoví články 45 až 48 Lisabonské smlouvy (bývalé čl. 39 až 42 Smlouvy o ES) týkající se svobody pohybu pracovníků. (Dokonce samotný název předchozího Nařízení č. 1408/71, narozdíl od Nařízení č. 3 (které platilo od roku 1959), již neobsahoval odkaz na migrující pracovníky, ale pouze velmi obecně odkazoval na zaměstnané a samostatně výdělečně činné osoby pohybující se v rámci Společenství.)

Osoba je obecně ve smyslu Nařízení považována za zaměstnanou nebo samostatně výdělečně činnou, je-li z jakéhokoliv důvodu pojištěna, a to i pouze proti jedinému riziku nebo jedné eventualitě, pod (obecným nebo speciálním) plánem sociálního zabezpečení vztahujícím se na zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby, na všechny obyvatele nebo na pracující veřejnost jakožto celek (za určitých podmínek) z důvodu povinného, volitelného pokračujícího nebo dobrovolného pojištění (za určitých podmínek).

Oproti minulé úpravě v nařízení č. 1408/71 není v nařízení č. 883/2004 definován pojem pracovník, resp. zaměstnaná osoba a osoba samostatně výdělečně činná. V nařízení č. 883/2004 je v čl. 1 definováno zaměstnání, samostatně výdělečná činnost a pojištěná osoba. Tyto pojmy jsou definovány se zřetelem k právním předpisům sociálního zabezpečení členských států.

Studenti

Studenti byli pro účely nařízení č. 1408/71 postaveni na stejnou úroveň jako zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby, s obdobnými právy pro jejich rodinné příslušníky a pozůstalé. Nařízení č. 883/2004 tento koncept přebralo.

Pozůstalá osoba nebo rodinný příslušník

Komunitární právo nepovažuje migrujícího pracovníka pouze za dodavatele práce, ale v osobní a rodinné sféře za příslušníka EU; Soud v tomto duchu usiluje o odstranění překážek mobilitě pracovníků z hlediska podmínek pro integrování rodiny v hostitelském státě.

U definice 'rodinného příslušníka' článek 1(i) Nařízení č. 883/2004 odkazuje na legislativu, dle které jsou dávky poskytovány. Jestliže však takové zákony považují za příslušníka rodiny nebo za pozůstalého pouze osobu, která žije pod stejnou střechou jako zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba, bude tato podmínka považována za splněnou, jestliže je nebo byla dotyčná osoba primárně závislá na zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osobě (zemřelém).

Rodinní příslušníci a pozůstalí mohou podle koordinačních nařízení nárokovat pouze odvozená práva získaná z titulu jejich postavení jako rodinných příslušníků pracovníka, případně osoby přežívající po pracovníkovi, nikoliv však žádná vlastní práva.

Rozsudek Soudu (kauza Kermaschek) navíc ukazuje, že příslušníci pracovníkovy rodiny a osoby po něm přežívající mohou, dle Nařízení č. 1408/71 a 574/72, nárokovat pouze odvozená práva nabytá vzhledem k jejich postavení rodinných příslušníků pracovníka, nebo osoby přežívající po pracovníkovi, nikoliv však žádná vlastní práva. Důvod pro tento přísný rozsudek je bezpochyby ten, že rodinní příslušníci v celkovém kontextu volného pohybu osob nemají autonomní právo na volný pohyb se současně existujícími zárukami ve sféře sociálního zabezpečení podobné těm, kterým se těší samotný pracovník, nýbrž pouze právo usadit se společně a pracovníkem (zaměstnanou osobou) v souladu s článkem 10 předpisu č. 1612/68.

Osoby bez státní příslušnosti a uprchlíci

Co se týče definice 'osoby bez státní příslušnosti' a 'uprchlíka', odkazuje článek 1(h) a (g) Nařízení č. 883/2004 na význam uvedený v článku 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, podepsané v Ženevě 28. července 1951 a Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti, podepsané v New Yorku 28. září 1954.

Ačkoliv se právo na volný pohyb osob nevztahuje na osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky, jsou tyto kryty předpisy sociálního zabezpečení společně s členy jejich rodin a přežívajícími osobami, pokud trvale sídlí na území členského státu a pokud podléhají nebo podléhaly zákonům jednoho nebo více členských států (článek 2 (1) Nařízení č. 883/2004). Osoby bez státní příslušníci a uprchlíci, kteří jsou osobami pozůstalými po pracovnících, na které se vztahovaly zákony jednoho nebo více členských států, bez ohledu na státní příslušnost tohoto pracovníka, jsou též kryty. Toto je další příklad působnosti nařízení ve vztahu k osobám, který zdaleka přesahuje striktní vymezení svobody pohybu osob.

Úředníci

Komunitární právo se vztahuje i na zvláštní soustavy platné pro státní úředníky. Tento pojem zahrnuje kromě osob takto výslovně označených i osoby, které jsou za takové pokládány v souladu s platnými zákony státu, jemuž podléhá správní orgán, který je zaměstnává.

Další kategorie pracovníků

Existuje několik specifických kategorií pracovníků, kteří jsou bezpochyby zaměstnanými osobami ve smyslu koordinačních vzhledem k povaze jejich práce. Toto se týká následujících kategorií:

  • příhraniční pracovníci (viz článek 1(f) základního nařízení)
  • vyslané osoby (viz článek 12 základního nařízení)
  • pomocný personál Evropské unie (viz článek 16).

Neaktivní osoby

Nová koordinační nařízení rozšiřují svou osobní působnost na všechny státní příslušníky členských států, tedy zahrnují do své působnosti také neaktivní osobu, nicméně ale neobsahují její jasnou definici. Takovouto obecnou definici však není ani možné závazně stanovit. Zda se jedná či nejedná o aktivní či neaktivní osobu, je nutné vykládat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti konkrétního případu. Neaktivní osobu lze pro zjednodušení situace vymezit negativně. Za neaktivní osobu lze považovat všechny osoby, které nejsou zaměstnané či samostatně výdělečně činné, nejsou státními úředníky, nezaměstnanými pobírajícími dávky v nezaměstnanosti, důchodci, rodinnými příslušníky uvedených osob a studenty. Neaktivní osoby jsou tedy obecně osoby, které samy nejsou výdělečně činné a nemají ani přímé nároky na dávky sociálního zabezpečení vyplývající z pojištění založeného takovou výdělečnou činností. Může se jednat o dočasný stav – nezaměstnaná osoba, jejíž nárok na dávky v nezaměstnanosti skončil, nebo o trvalý stav – osoba, která nikdy nepracovala nebo výdělečnou činnost trvale ukončila. Rodinné příslušníky, kteří nepracují ani nepobírají dávky založené výdělečnou činností, je třeba rovněž pokládat za neaktivní osoby.

Postupný vývoj jednoznačně směřuje k pokrytí všech osob, které se pohybují nebo pobývají v EU.

Podle nařízení č. 1231/2010 mohou být i občané třetích států kryti koordinačními nařízeními v případě, že legálně pobývají na území některého z členských států EU a zároveň splní podmínku migrace do jiného členského státu. O tom, zda občan třetího státu legálně pobývá na území členského státu EU, rozhoduje pouze daný členský stát podle své národní legislativy.

Poslední aktualizace: 26. 8. 2020