Návrh základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace na období let 2003 až 2007

USNESENÍ

VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

ze dne 14. listopadu 2001 č. 1181

k Návrhu základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace v České republice

Vláda

  1. s c h v a l u j e
    • Návrh základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace v České republice (dále jen "Národní program") obsažený v části III předloženého materiálu;
  2. u k l á d á
    • ministrům dopravy a spojů, obrany, školství, mládeže a tělovýchovy, vnitra, zdravotnictví, zemědělství, životního prostředí, pro místní rozvoj, financí, spravedlnosti, kultury, 1. místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí, místopředsedovi ulády a ministru průmyslu a obchodu, ministru a vedoucímu Úřadu vlády promítnout návrh uvedený v bodě I tohoto usnesení do oblasti své působnosti a vypracovat resortní programy k jejich realizaci na období 2003 - 2012, včetně ekonomických dopadů na období 2003 - 2007 a materiál předložit do 31. ledna 2002 l. místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí jako podklad pro vypracování Národního programu,
    • 1. místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí předložit vládě do 30. dubna 2002 návrh Národního programu.
Provedou:

1. místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí, místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu, ministři dopravy a spojů, vnitra, obrany, zdravotnictví, zemědělství, pro místní rozvoj, životního prostředí, financí, spravedlnosti, kultury, ministr a vedoucí Úřadu vlády

Předseda vlády
Ing. Miloš Z e m a n, v. r.

I. Předkládací zpráva

Stárnutí populace je globálním jevem, na který reaguje mezinárodní akční strategie stárnutí obyvatelstva v 21.století. Konečným cílem této strategie je podpořit rozvoj společnosti pro lidi všech věkových skupin.

Vytváření národní koncepce přípravy na stárnutí obyvatelstva v ČR vychází ze závěrů a zásad konferencí a summitů Organizace spojených národů a Evropské unie. Předkládaný návrh byl zpracován jako podklad pro vypracování Národního programu přípravy na stárnutí populace v ČR, který by se měl stát závazným celonárodním programem pro období 2003 - 2012.

Nejvýznamnějšími mezinárodními dokumenty, ze kterých předkládaný materiál vychází jsou:

Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí, přijatý Světovým shromážděním pro problematiku stárnutí ve Vídni v roce 1982 a ve stejném roce i Valným shromážděním OSN, který je zaměřen na posílení schopnosti států řešit účinně stárnutí populace, využívat rozvojového potenciálu seniorů a reagovat na jejich potřeby.

Zásady OSN pro seniory přijaté Valným shromážděním OSN v roce 1991. Materiál obsahuje pět klíčových oblastí a k nim příslušejících práv seniorů. Vlády jsou nabádány, aby tyto zásady včlenily do svých národních programů.

Závěrečný dokument IV.Světové konference Mezinárodní federace stárnutí, která se konala v září 1999 v Montrealu. Na konferenci bylo konstatováno, že zásady a doporučení, obsažená ve dvou předchozích dokumentech nejsou všeobecně uznávány a dodržovány a proto v závěrečném dokumentu bylo doporučeno OSN, aby svým členským státům navrhla přijetí národních plánů přípravy na stáří.

Stárnutí je chápáno jako jev celospolečenský i individuální, který vyžaduje přijmout ucelený a dlouhodobý program přípravy na stáří a vyvolat zájem společnosti i jednotlivců o tuto problematiku. Takovým programem by se měl stát Národní program přípravy na stárnutí populace v ČR.

V předkládaném Návrhu základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace v ČR je vytyčeno 10 základních principů a s nimi souvisejících práv, zaměřených na oblast etického přístupu ke stáří, přirozeného sociálního prostředí, pracovních aktivit, hmotného zabezpečení, zdravého životního stylu a kvality života, zdravotní péče, komplexních sociálních služeb, společenských aktivit a bydlení. Zvolených 10 základních principů postihuje potřeby českých seniorů i společnosti a směřuje zejména k zajištění rovného práva pro seniory, důstojnosti, nezávislosti, plnohodnotné účasti seniorů na sociálním , kulturním, hospodářském a politickém životě, kvality péče a podpory, vyrovnání příležitostí, k uvědomění si osobní odpovědnosti za přípravu na stáří a posílení role přirozeného sociálního prostředí.

Jednotlivé principy jsou rozvedeny v určitých doporučeních, jejichž naplňování by mělo zajistit, aby senioři mohli přiměřeně uspokojovat své potřeby a vyrovnat se s podmínkami života, které vyvolává proces stárnutí a rovněž, aby společnost byla připravena řešit problémy spojené se stárnutím populace.

Navrhuje se aby na základě usnesení vlády rozpracovaly jednotlivé resorty uvedené principy a doporučení do oblasti své působnosti a vypracovaly rezortní programy k jejich realizaci ve smyslu postupné přípravy s výhledem na deset let 2003 - 2012.

Z rezortních programů bude vytvořen Národní program přípravy na stárnutí populace v ČR. Desetiletý celospolečenský program by měl zajistit připravenost České republiky na výraznou změnu demografické struktury české společnosti a zajistit seniorům možnost stárnout v bezpečí a důstojnosti a nadále se podílet na životě společnosti jako plnoprávní občané. Samotné vypracování Národního programu přípravy na stárnutí si nevyžádá finanční náklady. Příprava celospolečenského programu není provázena nárůstem administrativního aparátu.

II. Návrh základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace v ČR.

1) Etické principy.

K hlavním etickým principům patří respekt k jedinečnosti člověka při současném uznání vzájemné rovnosti lidí, respekt k důstojnosti osobnosti seniora, respekt k jeho nezávislosti, k právu na sebeurčení, k právu na soukromí a k právu na vlastní volbu. Vzhledem ke stárnutí populace a zvýšenému počtu seniorů ve společnosti je nutné vytvořit podmínky pro rovnoprávný a aktivní život seniorů, soustavně se zabývat problematikou stárnutí a problematikou seniorů ve všech aspektech jejich života a rozvíjet mezigenerační vztahy a solidaritu, prosazovat toleranci a porozumění.

K zabezpečení těchto principů je třeba rozpracovat následující doporučení:

  1. zaměřit se na odstraňování příčin nepřípustného omezování základních práv a svobod z důvodu věku,
  2. potírat diskriminaci a sociální vyloučení seniorů,
  3. posilovat mezigenerační solidaritu a rovnost mezi generacemi s cílem zajištění nezávislosti, sebeurčení a důstojného života seniorů,
  4. uznávat přínos seniorů rodině a společnosti,
  5. přijímat opatření, která by vyloučila možnost týrání a zneužívání seniorů,
  6. podporovat postoje úcty a porozumění pro staré občany u mladé a střední generace,
  7. prohlubovat ve vědomí občanů pocit solidarity s potřebami seniorů vysokého věku,
  8. odstraňovat společenské i fyzické bariéry a bránit vyloučení seniorů z veřejného života,
  9. podporovat aktivní stárnutí, rozvíjet projekty zaměřené na aktivní stárnutí a stáří.

2) Přirozené sociální prostředí.

Je nezbytné klást důraz na zachování přirozeného sociálního prostředí vlastního domova jako předpokladu pro udržení, případně i rozvoj společenského postavení seniorů. V rámci vytvoření společnosti pro každý věk je třeba seznamovat mladou a střední generaci s problematikou stáří a připravovat ji na proces vlastního stárnutí. Rodina jako základní článek společnosti vytváří bezpečný prostor pro život seniorů, pomáhá seniorům udržet si nezávislost, samostatnost, je prostorem mezigenerační solidarity a brání jejich sociální izolaci. Společnost by měla pečujícím rodinám poskytovat podporu a pomoc a vyjadřovat respekt k jejich péči.

K zabezpečení tohoto principu je třeba rozpracovat následující doporučení:

  1. posilovat úlohu jedince, rodiny, komunity v procesu stárnutí a přípravy na stáří,
  2. zaručit seniorům vhodnou podporu a právo rozhodovat o podmínkách jejich života, respektujíce přitom jejich soukromí a důstojnost,
  3. umožnit, aby si senioři svobodně zvolili způsob života a vedli, jak dlouho chtějí a mohou, nezávislý život v jim známém prostředí,
  4. podporovat péči o seniory v jejich přirozeném sociálním prostředí,
  5. podporovat péči o seniory v rodině,
  6. podporovat činnost organizací zaměřených na poradenství a pomoc seniorům a pečujícím rodinám,
  7. motivovat rodiny, aby podporovaly a vytvářely prostor pro aktivní život svých seniorů,
  8. podporovat vznik široké nabídky sociálních a zdravotních služeb zajišťovaných přímo v domácnostech seniorů.

3) Pracovní aktivity.

Rovnost příležitostí na trhu práce a co nejširší podpora zaměstnávání seniorů je prostředkem jejich aktivizace a plného zapojení do společnosti, ovlivňuje prodloužení aktivní fáze jejich života a pro společnost představuje cenné pracovní a ekonomické rezervy.

K zabezpečení tohoto principu je třeba rozpracovat následující doporučení:

  1. umožňovat další zaměstnání pracovníkům, kteří splňují podmínky k odchodu do důchodu a mají zájem dále pracovat a vytvářet na pracovištích vhodné pracovní podmínky pro jejich uplatnění s ohledem na jejich zdravotní stav,
  2. vyloučit diskriminaci seniorů při přijímání do pracovního poměru nebo setrvání v něm z důvodu věku,
  3. popularizovat a podporovat dobrovolnou práci seniorů na místech, kde lze uplatnit jejich zkušenosti,
  4. rozvíjet opatření na udržování pracovní schopnosti seniorů, motivovat setrvávání seniorů v pracovním životě,
  5. zabezpečit efektivní řízení lidských zdrojů,
  6. rozvíjet péči o stárnoucí pracovníky a seniory-bývalé pracovníky.

4) Hmotné zabezpečení.

K zajištění plnohodnotného života ve stáří je nezbytné i přiměřené hmotné zabezpečení jako předpoklad ekonomické nezávislosti seniorů. Hmotné zabezpečení ve stáří je důsledkem celoživotní aktivity každého jedince a jeho odpovědného přístupu k přípravě na stáří. Současně je třeba mezigenerační solidarity společnosti v těch případech, kdy senioři nejsou schopni si dostatečné hmotné zabezpečení zajistit.

K zabezpečení tohoto principu je nutno rozpracovat následující doporučení:

  1. podporovat vědomí vlastní odpovědnosti za přípravu na stáří, která je souvislým celoživotním procesem,
  2. informovat občany produktivního a předdůchodového věku o podmínkách nároku na starobní důchod,
  3. posílit význam penzijního připojištění, životního pojištění a jiných forem vytváření finančních rezerv na stáří,
  4. poskytovat potřebným seniorům peněžité dávky, služby a věcnou pomoc v systému sociálního zabezpečení,
  5. hledat nové formy postupného odchodu do důchodu,
  6. připravit adekvátní opatření, reagující na stárnutí populace v oblasti sociálního zabezpečení.

5) Zdravý životní styl, kvalita života.

Zdravý životní styl je součástí odpovědné přípravy na stáří. Je podmínkou zajištění aktivního a důstojného stárnutí a vysoké kvality života seniorů. Proto je potřeba podporovat a rozvíjet opatření a postupy, které by prostřednictvím podpory zdravého stárnutí omezovaly růst počtu závislých seniorů.

K zabezpečení tohoto principu je nutno rozpracovat následující doporučení:

  1. vyzývat občany v produktivním věku k zdravému životnímu stylu,
  2. seznamovat střední generaci a seniory se zásadami aktivního stárnutí,
  3. předcházet nepříznivým důsledkům nemocí, stáří a předčasného stárnutí, a to aktivizací, sociální integrací a vytvářením rovných příležitostí s cílem zvýšení kvality života ve stáří,
  4. vést cílenou primární i sekundární prevenci ve vztahu k životnímu prostředí a kvalitě života seniorů,
  5. předcházet úrazovosti seniorů odstraňováním bariér jak na veřejnosti (zejména stavby, doprava), tak v domácnostech seniorů,
  6. vytvářet předpoklady pro udržení fyzických a psychických schopností seniorů rozšiřováním možností rekondice, rehabilitace a sociální integrace a věnovat v tomto ohledu zvýšenou pozornost seniorům - účastníkům boje za osvobození, vojenským veteránům a pozůstalým vdovám a vdovcům,
  7. zlepšovat stav životního prostředí, které ovlivňuje kvalitu života,
  8. podporovat opatření a programy ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a tím i k zvýšení kvality jejich života ve stáří,
  9. v oblasti ochrany spotřebitele-seniora zaměřit pozornost na vyloučení zaměnitelnosti různých druhů výrobků.

6) Zdravotní péče.

Péče o zdraví seniorů má pro společnost vzrůstající důležitost nejen v rovině etické, ale také v souvislosti s ekonomickou situací společnosti a potřebou aktivního zapojení seniorů. Nárůst počtu seniorů, kteří potřebují a budou potřebovat zdravotní péči, povede k rostoucím požadavkům na systémy zdravotní péče. Proto je třeba tyto systémy rozvíjet tak, aby se dokázaly vyrovnat s novou situací. Zdravotní péče o seniory by měla přesáhnout samotnou léčbu nemoci a měla by zahrnovat i péči o jejich duševní a sociální pohodu. Péče zaměřená na zmírnění zdravotního postižení, na rehabilitaci zbylých schopností, zmírnění bolesti a udržení jasné mysli je stejně důležitá jako léčení nemoci.

K zabezpečení tohoto principu je třeba rozpracovat následující doporučení:

  1. dodržovat zásadu rovného přístupu ke zdravotní péči,
  2. zvyšovat informovanost občanů v oblasti péče o zdraví, rozšiřovat osvětové programy zaměřené na předcházení nepříznivým důsledkům nemocí, dodržování vhodné životosprávy a zásad racionální výživy,
  3. zdůrazňovat spoluodpovědnost každého jedince za svůj zdravotní stav,
  4. podporovat gerontologický výzkum se zaměřením na účinnou prevenci předčasného stárnutí a léčbu nejčastějších chorob,
  5. posílit roli rehabilitace,
  6. umožnit přístup ke kvalitním kompenzačním pomůckám,
  7. podporovat opatření související s primární a sekundární prevencí,
  8. podporovat oblast primární integrované komunitní péče jako nástroje zlepšení zdravotního stavu seniorů a kvality poskytované zdravotní péče,
  9. systematicky řešit péči o chronické pacienty ošetřovatelsky náročné, podporovat rozvoj a kompetence kvalifikovaného ošetřovatelství a rehabilitace seniorů,
  10. podporovat rozvoj všech typů hospicové péče, které umožní seniorům důstojné prožití závěrečné fáze jejich života,
  11. posilovat roli pacienta, jeho rodiny a svépomocných pacientských skupin,
  12. systematicky rozvíjet znalosti zdravotnického personálu o specifických potřebách seniorů, zachovávat jejich důstojnost, respektovat právo na informace o jejich zdravotním stavu a právo na vlastní rozhodování,
  13. podporovat úzkou spolupráci mezi zdravotnickými službami a službami sociální péče při komplexním řešení potřeb seniorů,
  14. podporovat rozšiřování služeb domácí zdravotní péče.

7) Komplexní sociální služby.

Nárůst počtu seniorů a rostoucí potřeba sociální péče a služeb musí vést k rozvoji sociálních systémů tak, aby reflektovaly různost sociální situace seniorů a efektivně bojovaly s rizikem sociálního vyloučení a závislosti . Pro seniory je třeba zajistit takový systém sociálních služeb, který jim umožní setrvat v přirozeném domácím prostředí co možná nejdéle (nebo po celý jejich život), podpoří udržení jejich soběstačnosti a aktivity, zajistí prožití této fáze života důstojně a současně pomůže rodinám, které o seniory pečují. Péči o seniory je třeba chápat jako nabídku komplexních služeb, které se dotýkají všech sfér jejich života. Při poskytování služeb je třeba respektovat individualitu seniora a jeho právo rozhodovat o službě.

K zabezpečení tohoto principu je třeba rozpracovat následující doporučení:

  1. koordinovat zdravotní a sociální služby - propojit informační sítě, zajišťovat návaznost na doplňkové služby a vyřešit jejich financování,
  2. zaměřit pozornost sociálních pracovníků a všech subjektů poskytujících sociální služby na vyhledávání seniorů, kteří se nacházejí v nepříznivé zdravotní a sociální situaci, na zvlášť ohrožené skupiny seniorů (osamělé, vysokého věku, závislé na pomoci druhé osoby, ohrožené týráním nebo zneužíváním, seniorů-bezdomovců),
  3. poskytovat kvalitní poradenství seniorům o službách sociální péče, které by odpovídaly jejich individuálním potřebám,
  4. podporovat rozšiřování spektra finančně dostupných sociálních služeb zejména služeb v terénu, vytvářet nové formy služeb a péče, zajistit pro seniory v nepříznivé zdravotní a sociální situaci odpovídající péči a služby,
  5. při poskytování péče a služeb seniorům respektovat jejich osobní důstojnost,
  6. podporovat zapojení seniorů do práce v sociálních službách,
  7. podporovat transformaci současného systému rezidenčních a respitních zařízení na polyfunkční centra nabízející co možná nejširší spektrum služeb pro seniory v daném regionu a zajistit dostatek takových zařízení, zajistit kvalitní péči a důstojné podmínky v těchto zařízeních,
  8. dořešit problematiku ošetřovatelských lůžek a s tím spojeného rozdělení kompetencí mezi sektorem zdravotnictví a sociálních služeb,
  9. posilovat u seniorů vědomí vlastní hodnoty, zakomponovat aktivizaci seniorů do všech sfér sociálních služeb a sociální péče,
  10. vytvořit podmínky pro důstojný a aktivní život obyvatel residenčních zařízení pro seniory,
  11. pravidelně projednávat na úrovni krajů, měst a obcí rozbory sociální situace a potřeb seniorů a stavu péče o ně,
  12. umožnit účast seniorů na vytváření koncepce sociálních služeb v rámci sestavování komunitního plánu a tuto koncepci naplňovat,
  13. posílit dostupnost péče o seniory na venkově,
  14. vytvořit specializovaný systém zdravotně sociálních služeb a centra těchto služeb pro seniory - účastníky protifašistického odboje, protikomunistického odporu a seniory - vojenské veterány,
  15. přednostně uspokojovat požadavky seniorů - účastníků protifašistického odboje, protikomunistického odporu a seniorů - vojenské veterány , na terénní a residenční sociální služby.

8) Společenské aktivity.

Co nejširší účast seniorů na společenském životě je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti, jejich zdravých postojů ke stárnutí a vzájemnému respektu generací. Senioři by měli mít možnost aktivně ovlivňovat politický a společenský vývoj, formulovat své potřeby a požadavky, rozhodovat o nich a podílet se na jejich realizaci. Vytvoření iniciativy, poskytnutí příležitostí a posílení postavení seniorů přispěje k naplnění a zlepšení kvality života seniorů.

K zabezpečení tohoto principu je třeba rozpracovat následující doporučení:

  1. získávat seniory k účasti v politických a společenských orgánech krajů, měst a obcí, v zájmových organizacích v místě bydliště, na pracovištích a v klubech seniorů,
  2. odstraňovat bariéry, které brání seniorům dostat se do rozhodovacích pozic,
  3. umožnit seniorům účast na kulturním a společenském životě, poskytovat jim za tím účelem slevy v hromadné dopravě, případně speciální dopravu, slevy na vstupném na kulturní a další společenské akce,
  4. podporovat vznik a činnost rad a klubů seniorů, které by se zabývaly problematikou seniorů na úrovni krajů , měst a obcí,
  5. podporovat kondiční rehabilitace a psychosociální aktivizace seniorů,
  6. využívat zkušenosti a znalosti seniorů v poradenské a lektorské činnosti,
  7. motivovat seniory k dobrovolnické činnosti,
  8. využívat potenciálu seniorů, vytvářet podmínky pro aktivní účast seniorů při realizaci programů a projektů pro ně samé,
  9. podporovat aktivní zapojení seniorů do péče o jejich zdravotně nebo sociálně handicapované vrstevníky,
  10. hledat nové způsoby začlenění občanů seniorů do aktivního sociálního života a zvyšovat jejich podíl na utváření moderní společnosti,
  11. podporovat seniory, aby si zachovali své společenské styky a zájmy, aby se podíleli hodnotně na životě společnosti a aby mohli přiměřeně uspokojovat své životní potřeby a vyrovnat se s životními podmínkami, které přináší stárnutí,
  12. vytvářet vzájemně spolupracující systém společenských, zdravotních a sociálních subjektů, veřejných a nevládních orgánů, které se seniorskou problematikou zabývají.

9) Vzdělávání.

Je třeba, aby společnost vytvářela prostředí a programy, umožňující seniorům vyrovnat se s novými poznatky a informačními technologiemi, které povedou k rozvíjení jejich tvůrčích schopností, přispějí k zvládání nároků moderní společnosti a pomohou naplnit jejich zájmy a potřeby. Stejně důležité a potřebné je rozvíjení oblastí vzdělávání všech věkových kategorií v přípravě na stárnutí a stáří se zaměřením na utváření dobrých vztahů, seznamování se s potřebami a problémy seniorů a vytváření postojů úcty a porozumění pro seniory, zejména pak vzdělávání mladé generace ve vztahu ke stáří a seniorům.

K zabezpečení tohoto principu je třeba rozpracovat následující doporučení:

  1. předcházet vyčlenění seniorů z trhu práce a sociálnímu vyčlenění nabídkou vhodných vzdělávacích programů,
  2. udržet a zvýšit zaměstnanost seniorů a jejich flexibilitu investicemi do vzdělání,
  3. podporovat vytváření modelů kontinuálního vzdělávání seniorů včetně vzdělávání v oblasti informačních technologií, systematicky rozšiřovat nabídku vzdělávacích programů pro seniory,
  4. zřizovat University III. věku při jednotlivých VŠ a spolupracovat s jejich pořadateli při tvorbě nabídky kurzů dle zaměření jednotlivých VŠ,
  5. podporovat činnost nestátních subjektů na úseku vzdělávání seniorů a rozvíjení jejich zájmů a schopností,
  6. využívat znalostí seniorů a nabízet jim zapojení do vzdělávacích aktivit v roli lektorů,
  7. rozšířit vzdělávání a informovanost všech věkových kategorií v přípravě na stárnutí a stáří jako předpokladu k utváření dobrých mezigeneračních vztahů , pochopení stáří a zajištění vlastní přípravy na stáří,
  8. vzdělávat mladou generaci v problematice seniorů, na základě znalostí vytvářet postoje úcty a porozumění pro seniory,
  9. rozšířit vzdělávání v problematice seniorů ve studijních programech,
  10. vytvářet pozitivní názory na stárnutí a seniory.

10) Bydlení seniorů.

Společnost by měla vytvářet podmínky pro důstojné a přiměřené bydlení seniorů, jehož výsledkem nebude segregace starých lidí do objektů a zařízení odloučených od rodin a ostatní společnosti, zlepšovat podmínky bydlení seniorů s důrazem na jeho individuální charakter a chápat je jako prevenci a oddálení závislosti.

K zabezpečení tohoto principu je třeba rozpracovat následující doporučení:

  1. vytvářet takové podmínky pro bydlení seniorů, které budou zajišťovat zachování důstojnosti, respektování soukromí, pocit bezpečí a takový rozsah sociálních služeb, který oddálí vznik závislosti seniorů a umožní jim setrvat v přirozeném prostředí do konce života,
  2. zlepšovat podmínky bydlení seniorů s důrazem na individuální charakter bytů a chápat tento postup jako prevenci úrazů a oddálení závislosti seniorů,
  3. při nové výstavbě a rekonstrukcích prosazovat taková řešení bytů, veřejných budov, komunikací i veřejných prostranství, která budou vyhovovat fyzickým schopnostem seniorů ( odstraňováním barier, předcházení úrazovosti seniorů a tím vyrovnávání jejich příležitostí),
  4. při poskytování finanční podpory na výstavbu bytů klást důraz na zvýšení nabídky bytů vhodných pro seniory a na zřizování objektů přiměřené velikosti a umístění v rámci místní zástavby a komunity tak, aby byla zajištěna integrace s ostatními obyvateli obce,
  5. poskytovat seniorům podporu při přizpůsobení bydlení jejich potřebám, podporovat směny bytů,
  6. domovy pro seniory, pensiony pro seniory, domy s pečovatelskou službou a ústavy sociální péče projektovat jako centra polyvalentních služeb pro seniory s možností bydlení až do konce života a vytvářet v nich příznivé podmínky pro další život seniorů.

III. Důvodová zpráva

V posledních desetiletích se pozornost mezinárodního společenství upnula na sociální, ekonomické a politické otázky vyvolané jevem stárnutí. Dvacáté století bylo v mnoha částech světa svědkem kontroly perinatální a dětské úmrtnosti, relativního růstu počtu narozených dětí, zlepšení výživy, zkvalitnění základní zdravotní péče a kontroly nad mnoha infekčními chorobami. V důsledku uvedených skutečností vzrůstá počet lidí dožívajících se vysokého věku. Zatímco v roce 1950 žilo na světě podle odhadů OSN přibližně 200 miliónů lidí ve věku 60 let a výše, v roce 2000 jejich počet vzrostl na 590 miliónů a v roce 2025 přesáhne 1 miliardu 100 mil.. V relaci k celkovému počtu lidí na světě budou tito lidé tvořit 13,7 % světové populace.

Podle demografických údajů bude do roku 2010 v České republice, v předproduktivním věku bude 14,4% osob, dále 62,7% obyvatel v produktivním věku a ve věku 60 a více let 22,9% osob. Podle projekce obyvatelstva v ČR do roku 2020 bude obyvatelstvo ČR dále výrazně stárnout. Podle střední varianty projekce by v roce 2020 mělo dojít k výraznému nárůstu podílu osob ve věku nad 60 let na 27%.

Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí (Vídeň 1982) je prvním mezinárodním dokumentem v této oblasti, který byl přijat Valným shromážděním OSN v roce 1982 poté, co byl přijat ve stejném roce Světovým shromážděním pro problematiku stárnutí ve Vídni. Je zaměřen na posílení schopnosti států řešit účinně stárnutí populace, využívat rozvojového potenciálu seniorů a reagovat na jejich potřeby.

V roce 1991, devět let po schválení "Plánu", přijalo Valné shromáždění OSN "Zásady OSN pro seniory"( dále jen " Zásady"). Celkem 18 zásad je seskupeno do 5 oblastí vztahujících se k postavení seniorů: nezávislost , zapojení do společnosti, péče, seberealizace, důstojnost.

Na IV. Světové konferenci Mezinárodní federace stárnutí, která se konala v září 1999 v Montrealu, bylo na základě analýzy plnění Zásad OSN pro seniory z r. 1991 a Vídeňského akčního plánu z roku 1982 konstatováno, že zásady a doporučení zakotvené v těchto dokumentech nejsou ani všeobecně uznávány ani dodržovány.

Účastníci konference v závěrečném dokumentu doporučili Organizaci spojených národů navrhnout všem členským státům přijetí národních plánů přípravy na stáří, které by byly zaměřeny především na zajištění:

  • všeobecného přístupu seniorů k základním sociálním jistotám, zdravotní péči, základním životním potřebám (strava, bydlení, oblečení), dopravě
  • možnosti plnohodnotné aktivní účasti seniorů na sociálním, kulturním a politickém životě komunit
  • zachování důstojnosti starší generace
  • kvality péče o seniory jejím ustanovením,dodržováním a chráněním
  • vyloučení možnosti seniory vykořisťovat a duševně nebo fyzicky týrat
  • odstranění zaměstnaneckých bariér vytvářením vhodných pracovních příležitostí a podmínek pro seniory, možností doplnění vzdělání apod.

Kromě toho bylo doporučeno podporovat:

  • zapojení rodiny a komunity při poskytování základní péče a podpory seniorům
  • příležitosti k mezinárodnímu dialogu, výměně zkušeností, spolupráci a učení
  • zájem a schopnost veřejného, soukromého, dobrovolného a nevládního sektoru spolupracovat pro blaho seniorů, a v neposlední řadě
  • zpracovat univerzální modelové zásady zajišťující přístup seniorů do všech prostředí.

Závěry učiněné na konferenci v Montrealu se staly výzvou pro Organizaci spojených národů, aby spolupracovala s národními vládami, nevládními organizacemi, družstevním, soukromým a dobrovolným sektorem při řešení kvality života seniorů.

Rok 1999 byl Organizací spojených národů vyhlášen za Mezinárodní rok seniorů. Koncepční rámec pro Mezinárodní rok seniorů v roce 1999 byl založen na principech "Plánu" a principech "Zásad".

Česká republika jako členský stát OSN přijala v zájmu naplnění cílů a záměrů Mezinárodního roku seniorů řadu opatření, jejichž cílem bylo podnítit občanskou iniciativu při organizaci a realizaci akcí na mezinárodní, národní, regionální a místní úrovni a pozitivně ovlivňovat mínění veřejnosti a její vztah k příslušníkům starší generace. Nad organizačním zabezpečením Mezinárodního roku seniorů převzalo záštitu Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a jako koordinační a řídící orgán pro zajištění programové náplně Mezinárodního roku seniorů byla ustavena Národní koordinační rada. Mezinárodní rok seniorů splnil své poslání, jeho myšlenky však bylo třeba dále rozvíjet. Proto na svém posledním zasedání formulovala Národní koordinační rada Teze programu stárnutí jako podkladový materiál pro další práci na řešení problematiky seniorů.

Na základě návrhu Národní koordinační rady byl rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí PhDr.Vladimíra Špidly v červenci 2000 vytvořen Poradní sbor k problematice stárnutí jako stálý poradní orgán ministra. Hlavním úkolem Poradního sboru byla a je příprava a vypracování Národního programu přípravy na stárnutí populace v ČR v duchu výzvy 4. Světové konference o stárnutí.

Členy Poradního sboru jsou zástupci několika ústředních orgánů - Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva obchodu a průmyslu, Ministerstva obrany, Ministerstva zemědělství, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, zástupci organizací a sdružení působících v oblasti péče o seniory a přední odborníci z oblasti sociální politiky.

Poradní sbor zpracoval pro 1. místopředsedu vlády a ministra práce a sociálních věcí "Návrh základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace v ČR" a ten jej nyní předkládá vládě České republiky k projednání v rámci nelegislativních úkolů.

Na základě usnesení vlády ČR by měly jednotlivé resorty rozpracovat uvedené principy do oblasti své působnosti a vypracovat resortní programy k jejich realizaci ve smyslu postupné přípravy s výhledem na deset let (2003-2012), včetně ekonomických dopadů spojených s naplňováním programu ( na prvních pět let programu).

Programy a úkoly, které si jednotlivé resorty v rámci Národního programu přípravy na stárnutí populace v ČR vytyčí, se stanou nedílnou součástí jejich strategie. Přitom je třeba, aby navrhovaná opatření, jejichž financování se předpokládá z veřejných prostředků, reflektovala v daném časovém období také reálné možnosti státního rozpočtu, popř.soustavy veřejných financí jako celku.

Návrh desetiletého programu ( na léta 2003-2012) vychází z předpokladu, že v roce 2010 podíl občanů ve věku 60 let a více ještě nedosáhne v České republice výše uvedených 27% a proto lze tuto etapu považovat za období příprav na výraznou změnu demografické struktury společnosti.

Na podkladě resortních programů přípravy na stárnutí populace v ČR bude sestaven Národní program přípravy na stárnutí populace v ČR, který by měl být předložen v II.čtvrtletí 2002 vládě ČR ke schválení.

Zpracování, schválení a naplňování Národního programu přípravy na stárnutí populace v ČR přispěje k naplňování zásad, doporučení a strategie OSN k stárnutí populace.

Návrh základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace v ČR vychází z těchto skutečností:

Stárnutí a stáří je jevem celospolečenským i individuálním. Stáří je nejen kategorií biologickou a medicínskou, ale především kategorií politicko-ekonomickou a společenskou. Je třeba uznat a respektovat stárnutí a stáří, a to nikoliv jako nežádoucí a mnohdy obávaný fenomén, ale jako normální součást života a jako období, kdy stále pokračuje rozvoj lidské osobnosti.

Zajištění stárnutí a stáří představuje celý komplex opatření k zajištění adekvátní úrovně potřeb stárnoucí populace, počínaje zdravotní péčí, podporou rodiny, sociálním zajištěním, bytovou politikou, školstvím, kulturou, společenským životem aj. Ta se odvíjejí zejména v těchto rovinách : státní, veřejnoprávní, obecní, soukromé a individuální. Tyto roviny zabezpečení stárnutí a stáří musí být vhodně kombinovány tak, aby působily ve vzájemných souvislostech.

Dosavadní poznatky o problematice stárnutí a stáří a přípravy na ně umožňují formulovat některé principy pojetí přípravy na stáří. Proto je potřebné přijmout a rozvinout ucelený program přípravy na stáří, orientovat celospolečenský zájem na problematiku stárnutí a věnovat zvýšenou pozornost státních orgánů, společenských organizací, sdělovacích prostředků, obcí, komunit i jednotlivců otázkám stárnutí, problémům a potřebám seniorů a vytváření podmínek pro aktivní stárnutí.

Demografická situace v České republice.

Česká republika prochází stadiem populační stagnace. Podíl obyvatel ve věku 60 let a více stagnuje již několik let na hodnotě 18%. Pro mezinárodní srovnání věkové struktury se zpravidla používá index stáří definovaný jako poměr osob ve věku 65 let a více k počtu dětí ve věku 0-14let. Podle tohoto kritéria patří zatím věková struktura obyvatelstva ČR k evropskému průměru, postupně se ale bude dostávat mezi země s nejstarším obyvatelstvem. Stárnutí populace se tak stane základním rysem demografického vývoje v ČR.

Základní rysy demografického vývoje v ČR od 90. let:

  • Česká republika prochází obdobím hlubokého poklesu porodnosti, od roku 1994 převažuje počet zemřelých počet narozených,
  • úhrnná plodnost žen dosahuje velmi nízkých hodnot,
  • dochází k stále častějšímu odkládání vstupu do manželství, zvyšuje se věk při vstupu do manželství na 26 let u žen a 28 let u mužů,
  • pozitivním rysem populačního vývoje je pokles potratů,
  • nejpočetnějšími ročníky obyvatelstva ČR jsou ročníky 1974 a 1975, přičemž v současné době vstupuje tato početná generace 70. let do věku své maximální reprodukční i ekonomické aktivity,
  • od roku 1990 klesá úmrtnost, zejména osob středního a vyššího věku, střední délka života v dlouhodobém vývoji roste a dosahuje při narození mužů 70,5 let, u žen 77,5 let,
  • průměrný věk obyvatel v ČR dosáhl v roce 1998 svého dosavadního maxima 38 let, u mužů 36,4 a u žen 39,6 let,
  • roste index stáří, přičemž se jeho hodnota zvýšila z 83,7 v roce 1990 na 106,4 v roce 1998,
  • od roku 1996 počet a podíl poproduktivní složky populace v ČR přesahuje počet a podíl předproduktivní složky,
  • i při migraci nelze zatím očekávat výraznější nárůst počtu obyvatel a tím změny v jeho věkovém složení,
  • z regionálního hlediska je v ČR nejstarší populace hlavního města Prahy (kde se předpokládá v roce 2005 téměř čtvrtina obyvatel v poproduktivním věku), pak v plzeňské aglomeraci, v severovýchodních Čechách a v Brně,
  • závažným důsledkem populační stagnace je postupné stárnutí populace, které bude v budoucnosti největším populačním problémem v České republice.

Dynamika demografického vývoje do roku 2010 se bude odlišovat několika fázemi danými populačním vývojem minulých let a výkyvy v porodnosti s tím, že se v roce 2010 zvýší index stáří na 158,7% , index ekonomického zatížení bude až do tohoto roku stagnovat s ohledem na stále početnou produktivní složku obyvatel, která bude tvořit 62,7%.

Podle projekce obyvatelstva v ČR do roku 2020 bude obyvatelstvo ČR dále výrazně stárnout. Průměrný věk obyvatel se zvýší, osob ve věku 60 let a více bude již trvale více než dětí ve věku 0 -14 let a jejich podíl se bude zvyšovat. Dojde však i k dlouhodobému poklesu podílu věkové skupiny 15-59 let. Podle střední varianty projekce by mělo dojít k výraznému nárůstu podílu osob ve věku nad 60 let v roce 2020 na 27%.

Senioři v ČR

Obsahové vymezení pojmu "senior" je v zásadě dvojího druhu. Užívá se v návaznosti na národní důchodové systémy k označení osob, které jsou ve věku stanovené věkové hranice odchodu do starobního důchodu a starší, nebo podle definice OSN, která uznává ve svých materiálech věkovou hranici 65 let jako hranici stáří. Někdy se senioři ještě podle životních sil a aktivit rozdělují na seniory třetího věku (aktivní a nezávislí) a seniory čtvrtého věku (závislí ). Jiným vymezením je dělení této životní etapy podle věku, a to na mladší stáří vymezené roky 65-75 let a pokročilé stáří zahrnující věk nad 75 let výše.

Tab. 1: Počty a podíly seniorské populace ve věku 60+ v období 1950-2030 v ČR.

Rok Počet obyvatel
ve věku 60+ (v tis.)
60+ (%)
1950 1 136 12,6
1960 1 414 14,8
1970 1 799 18,3
1980 1 733 16,8
1990 1 836 17,7
1995 1 859 18,0
2000 1 873 18,2
2005 2 077 20,3
2010 2 402 23,4
2015 2 673 26,2
2020 2 780 27,7
2025 2 900 29,2
2030 2 962 30,6
Pozn. Data pro období 2005-2030 pocházejí ze střední varianty populační projekce ČSÚ, která byla vypracována na konci roku 1999.

Tab.2: Podíly seniorské populace ve věku 60+ v období 1950-2030
Podíly seniorské populace ve věku 60+ v období 1950-2030

Tab.3: Počty osob ve věku 60 a více let (muži, ženy a celkem) v ČR, 1950-2030

Rok Populace Muži Ženy Muži 60+ Ženy 60+ Nezjištěno Celkem 60+
1950* 8 896 133 4 325 641 4 570 492 479 277 627 001 6 500 1 112 778
1961* 9 571 531 4 640 631 4 930 900 585 297 832 676 7 241 1 425 214
1970* 9 807 697 4 749 511 5 058 186 743 131 1 051 521 5 304 1 799 956
1980* 10 291 927 4 988 095 5 303 832 691 736 1 028 527 14 634 1 734 897
1991* 10 302 215 4 999 935 5 302 280 731 280 1 105 205 1 357 1 837 842
1995# 10 321 344 5 016 515 5 304 829 743 208 1 113 899 x 1 857 107
2000 10 267 668 4 996 934 5 270 734 765 874 1 127 918 x 1 893 792
2005 10 246 699 4 990 247 5 256 452 857 095 1 219 691 x 2 076 786
2010 10 243 530 4 991 254 5 252 276 1 016 185 1 385 539 x 2 401 724
2015 10 200 431 4 975 073 5 225 358 1 152 998 1 519 841 x 2 672 839
2020 10 098 028 4 925 691 5 172 337 1 219 070 1 580 574 x 2 799 644
2025 9 927 102 4 838 736 5 088 366 1 270 686 1 628 913 x 2 899 599
2030 9 691 185 4 720 353 4 970 832 1 305 460 1 657 013 x 2 962 473
* data ze sčítání lidu; # z bilancí k 31.12.

Tab.4: Podíly osob v % ve věku 60 a více let (muži, ženy a celkem) v ČR, 1950-2030

Rok Populace 60+ (z mužů) 60+ (z žen) Celkem 60+
1950* 8 896 133 11,1 13,7 12,5
1961* 9 571 531 12,6 16,9 14,9
1970* 9 807 697 15,6 20,8 18,4
1980* 10 291 927 13,9 19,4 16,9
1991* 10 302 215 14,6 20,8 17,8
1995# 10 321 344 14,8 21,0 18,0
2000 10 267 668 15,3 21,4 18,4
2005 10 246 699 17,2 23,2 20,3
2010 10 243 530 20,4 26,4 23,4
2015 10 200 431 23,2 29,1 26,2
2020 10 098 028 24,7 30,6 27,7
2025 9 927 102 26,3 32,0 29,2
2030 9 691 185 27,7 33,3 30,6
* data ze sčítání lidu; # z bilancí k 31.12.

Tab.5: Vývoj podílu (%) seniorské populace ve věku 60+ v ČR v období 1950 - 1990 a její projekce do r. 2030
Vývoj podílu (%) seniorské populace ve věku 60+ v ČR v období 1950 - 1990 a její projekce do r. 2030

* data ze sčítání lidu; # z bilancí k 31.12.